Jméno: Anafora
Zařazení: Literární pojem
Přidal(a): David Hampl
Jedním ze základních znaků, rysů poezie je, že se v ní objevuje zvláštní kombinování hlásek a slov, zvláštní obraty větné skladby, které básním dodávají výraznost a zdůrazňují určité obsahové poselství básní. Tyto kombinace slov a obraty označujeme pojmem básnické figury. S některými básnickými figurami, například s anaforou, se můžeme setkat i v próze či řečnických projevech.
Anafora a další básnické figury
Důležitou vlastností básnických figur je to, že se při jejich užití nemění význam slov, která figuru vytvářejí. Tím se figury zásadně lidí od básnických tropů, například personifikací, metafor či metonymií, které významy slov mění. U básnických figur hraje velmi důležitou roli zejména opakování slov. Na tomto opakování jsou založeny čtyři základní básnické figury, anafora, epifora, epanastrofa a epizeuxis.
Základní znaky anafory
Anafora jako básnická figura spočívá v opakování stejného slova nebo skupiny slov na začátku po sobě jdoucích veršů či vět. Anafora je tak opakem další básnické figury, epifory, jejíž podstatou je naopak opakování stejných slov či skupiny slov na konci verše či větného celku. K posílení jejího účinku napomáhá rytmus. Anafora se objevuje ve všech jazycích.
Anafora v různých literárních druzích a žánrech
I když je anafora stejně jako ostatní básnické figury charakteristická především pro poezii, můžeme se s ní setkat i v próze či řečnických projevech. V řečnických projevech je využívána především jako působivý prostředek, který slouží ke zdůraznění důležitých myšlenek, známé je například využití anafory v projevu I have a dream Martina Luthera Kinga.
Anafora v poezii
Každý, koho pouta tíží
každý, na nějž pýcha shlíží.
(J. V. Sládek)
Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem.
Sto roků kopal jsem uhlí.
(P. Bezruč)
Zajímavou ukázkou anafory v poezii je báseň anglického spisovatele Rudyarda Kiplinga s názvem If, česky Když, která je na anafoře založena.
| If you can keep your head when all about you
Are losing theirs and blaming it on you, If you can trust yourself when all men doubt you, But make allowance for their doubting too. If you can wait and not be tired by waiting, Or being lied about, don’t deal in lies, Or being hated, don’t give way to hating, And yet don’t look too good, nor talk too wise:
If you can dream—and not make dreams your master; If you can think—and not make thoughts your aim; If you can meet with Triumph and Disaster, And treat those two impostors just the same; If you can bear to hear the truth you’ve spoken Twisted by knaves to make a trap for fools, Or watch the things you gave your life to, broken, And stoop and build ‚em up with worn-out tools: (R. Kipling) |
Když bezhlavost svým okem klidně měříš,
ač tupen, sám že nejsi bezhlavý, když, podezříván, pevně v sebe věříš, však neviníš svých soků z bezpráví, když čekat znáš, ba čekat beze mdloby, jsa obelháván, neupadat v lež, když, nenáviděn, sám jsi beze zloby, slov ctnosti nadarmo však nebereš,
když umíš snít a nepodlehnout snění, když hloubat znáš a dovedeš přec žít, když proti triumfu i ponížení jak proti svůdcům spolčeným jsi kryt, když nezoufáš, nechť pravdivá tvá slova lstí bídáků jsou pošlapána v kal, když hroutí se tvé stavení a znova jak dělník v potu lopotíš se dál, (O. Fišer) |
